Učitelka, která působila na Základní škole Na dlouhém lánu v Praze 6 – a která byla propuštěna po jednom ze svých výkladů, čelí soudnímu řízení. Přibližme si, za jaké výroky je paní Martina Bednářová pranýřována.

Výuku zahájila konstatováním, že válčit se na Ukrajině nezačalo v roce 2022, ale po Majdanu v roce 2014. Toto je velmi důležité sdělení, které se však někteří takzvaní odborníci snaží zpochybnit – a dopouštějí se přitom hrubého zkreslení faktů.

Rovněž zmínila Minské dohody, které nebyly ukrajinskou stranou ani jejími západními spojenci dodržovány – a nebyly jimi ani brány vážně. I toto je nezpochybnitelný ověřitelný fakt. Nemůžeme zkrátka přehlížet, že pomajdanový ukrajinský režim zahájil občanskou válku proti části své populace, žijící na východě země – a že počty zabitých civilistů včetně žen a dětí rostly. Den druhého května 2014 vešel v Oděse do dějin jako den upálení desítek lidí fašisty. Západ si této brutality v podstatě nevšiml.

Nikoho z politických představitelů v Evropské unii ani Spojených státech amerických to zjevně netrápilo. Nebyl zde ani mediální ani politický tlak na udušení nebezpečného lokálního konfliktu, který roky bobtnal.

V roce 2015 vyšel v USA dodatek, který zakazoval cvičit příslušníky praporu Azov. Jeho autorem je demokratický poslanec z Michiganu John Conyers. Důvodem tohoto kroku byla okolnost, že zhruba tisíc příslušníků praporu Azov zastávalo otevřeně neonacistické názory. Příslušníci praporu prý propagovali teze o převaze bílé rasy a autokratické diktatuře. Tuto informaci přinesla v roce 2015 Česká televize. Tedy médium, pro něž dnes není zajímavým film prezentovaný na Jednom světě v roce 2023, Blix, not bombs. Tento dokument totiž přesně zachycuje neospravedlnitelný útok na Irák z roku 2003 a dává ho do kontextu dnešních událostí. Možná by žáky ze základní školy na Praze 6 – a nejenom je, zajímal.

Tento výrok můžeme pokládat za určitou zkratku. Kyjev čelil útokům již v únoru 2022 – ale hlavní boje se odehrávaly východněji. V dubnu 2022 Kyjev skutečně nepatřil k válečným zónám, kde zuří hlavní boje. Toto lze doložit i návštěvami Kyjeva ze strany čelných zahraničních představitelů:

25. 4. 2022: Ministři zahraničí a obrany Spojených států Antony Blinken a Lloyd Austin při návštěvě Kyjeva slíbili Ukrajině přímou a nepřímou pomoc ve výši 713 milionů dolarů (16 miliard Kč) a postupný návrat amerických diplomatů do země.

28. 4. 2022: „OSN dělá vše, co je v jejích silách, aby umožnila evakuaci z Mariupolu.“ Po setkání s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským v Kyjevě to prohlásil generální tajemník organizace António Guterres. V ukrajinském hlavním městě byly během Guterresovy návštěvy hlášeny výbuchy, což signalizoval letecký poplach.

K masivnějšímu bombardování Kyjeva dochází až na podzim 2022. Dne 31. 10. starosta Kyjeva, Vitalij Kličko poznamenává, že „Následkem útoků na kritickou infrastrukturu je část hlavního města bez energie. V některých čtvrtích nefunguje ani zásobování vodou.“

Mezi další konstatování paní Bendnářové, za něž se nyní má zpovídat soudu, spadá její výrok o České televizi: „ČT1 patří do skupiny médií, která jsou vázána na miliardáře Sorose. A o tom víme přesně, komu je poplatný.“

Osobně pokládám obrat „o tom víme přesně“ za velmi nešťastný. Toho by se měl pedagog vyvarovat. Spíše bych se snažil žáků ptát, jak lze ověřit, zda to, co slyšeli v nějakém médiu, odpovídá realitě. Že by si měli hledat zdroje různé, rozmanité – a že je dobré se učit cizí jazyky, aby mohly domácí média konfrontovat s těmi zahraničními.

Pokud se pozastavíme u důvěryhodnosti zpravodajství České televize, měli bychom uvést několik příkladů toho, co toto médium šíří jako fakta:

3) Evropské sankce budou mít pro Rusko fatální vliv. Například americká banka Morgan Stanley předvídala, že Rusko vyhlásí neschopnost splácet své dluhy už 15. dubna 2022.

Ve výčtu by šlo pokračovat, ale to není smyslem dané statě. Porovnejme to, co bylo divákům České televize předkládáno s dosavadním průběhem válečného konfliktu:

Ad 2) Evidentně došlo k mylné interpretaci toho, co ruská armáda v jaké fázi konfliktu používala a proč. Dnes již zařazuje i velmi moderní techniku (například drony či letoun SU–57).

Ad 3) Rusko v žádném případě nečelí bankrotu. To sice neznamená, že nemá ekonomické potíže, ale nelze si nevšimnout jeho snahy o soběstačnost v různých odvětvích průmyslových i v zemědělské produkci. Navíc dochází k prohlubování ekonomické spolupráce mezi Ruskem a Čínou a Ruskem a Indií – a státy BRICS zažívají v jistém smyslu renesanci. Tohoto tématu si ovšem mainstream všímá pouze okrajově. Místo toho nám banky padají jinde – jako příklad můžeme uvést Silicon Valley Bank či Signature Bank. A to je zatím jen začátek dominového efektu, který se nejspíš brzy dostaví.

Nic z těchto postřehů se ale z České televize nedozvíme. Profesor Petr Drulák v červnu 2022 konstatoval, že běžný občan si nemůže utvořit reálný obraz válečného konfliktu na Ukrajině: Rozhodně ne, pokud odpovědi lidé hledají v mainstreamových médiích: „Pokud vycházejí z hlavních mainstreamových médií, tak žádnou šanci nemají. To znamená, pokud vycházejí z toho, co jim nabízí Česká televize, Český rozhlas, Bakalova média, a řekněme mediální mainstream v Česku, v Německu, ve Francii, v Anglii, v USA, tak šanci nemají, protože tam jsou informace pod kontrolou.“

Paní učitelka Bednářová opět sáhla ke zjednodušení a zkratce, když Českou televizi zahrnula do skupiny médií pod vlivem pana Sorose. Ona měla spíše žákům vysvětlit, že pokud je některé médium někým vlastněno, vždy bude prezentovat jen taková stanoviska, která budou po chuti jejich vlastníkovi. Česká televize je ovšem prezentována jako veřejnoprávní médium. Je ale nestranná?

Osobně jsem přesvědčen, že nestranným nemůže být nikdo, kdo je členem zájmové organizace, zvláště, je–li ta organizace zahraniční. Klasickým příkladem je takzvaný think–tank. Mezi ně patří i Aspen Institute Central Europe. Přibližme si některé jeho členy, kteří se pohybují v médiích a ve vysoké politice:

1) Média: Petr Dvořák (generální ředitel České televize), Tomáš Etzler (novinář, působil jako stálý zpravodaj České televize v Číně), Bob Kartous (politický aktivista, novinář, takzvaný Elf a člověk podezřelý z netransparentního hospodaření – v kauze paní Bednářové vystupuje jako morální autorita a expert) či Ondřej Kundra (novinář píšící pro Respekt).

2) Vrcholní politici (prezident republiky, premiér, ministři): Petr Pavel (prezident republiky), Petr Fiala (premiér ČR), Marian Jurečka (ministr práce a sociálních věcí), Jan Lipavský (ministr zahraničních věcí), Vít Rakušan (ministr vnitra), Tomáš Pojar (poradce Fialovy vlády pro národní bezpečnost).

Prezidentem a výkonným ředitelem The Aspen Institute je Walter Isaacson, v minulosti mimo jiné šéfredaktor časopisu Time a ředitel televize CNN. Ve správní radě institutu zasedali například Madeleine Albrightová, Condoleezza Riceová nebo Javier Solana.

Pražský Aspen Institut vznikl v roce 2012 a následně hostil stovky lidí. V jeho dnešním představenstvu působí Pavel Řehák (zakladatel pojišťovny Direct), Tania le Moigne (ředitelka Googlu pro Českou republiku a další státy), Tomáš Salomon (prezident České bankovní asociace), Dita Charanzová (europoslankyně za ANO) nebo Jan Farský (bývalý poslanec za STAN, který se proslavil svou stáží v USA).

Výkonným ředitelem je Milan Vašina (konzultant investiční skupiny Rockaway Capital). V dozorčí radě zasedá Ivan Hodáč (prý má zásadní vliv na bruselskou politiku), Michaela Bakala (manželka Zdeňka Bakaly) a Zdeňek Tůma (bankéř působící v ČSOB).

Rok 2014, tedy rok, kdy došlo k Majdanu a vypuknutí občanské války na Ukrajině, byl na školení pro investigativní novináře bohatý. V tomto roce se prohlubovala spolupráce s Bakala Foundation (bývalé Zaostřeno). Tímto je zdokumentovaná vazba mezi Zdeňkem Bakalou, Marií Němcovou a mediálními aktivitami George Sorose. ČCIZ s Bakala Foundation spolupracovalo na projektu Achillova data.

Zdeněk Bakala vydává deník Hospodářské noviny, týdeníky Ekonom a Respekt a řadu dalších odborných titulů v tištěné i digitální podobě. Provozuje rovněž zpravodajský server Aktuálně.cz.

Otevření pobočky Aspen Institutu finančně podpořil právě Zdeněk Bakala, mezi jehož další neziskové aktivity spadají již výše zmíněná organizace Bakala Foundation či podpora Knihovny Václava Havla.

Jako jisté přiznání zaujatosti České televize lze vnímat cenzuru Bakalova jména při kritických slovech tehdejšího prezidenta, Miloše Zemana, na jeho adresu. Sám ředitel Dvořák tehdy tento kiks žehlil: „Zpravodajství České televize pracuje čtyřiadvacet hodin denně a musí okamžitě reagovat na aktuální dění. A přestože redakci tvoří profesionální tým, je pochopitelné, že výjimečně může dojít k ojedinělým chybám. Naším úkolem je tyto situace minimalizovat a přijmout odpovědnost za to, když se stanou. Omlouvám se proto divákům České televize za naše pochybení.“

I když jsem tedy přesvědčen, že svým žákům měla o nedůvěře k mainstreamovým médiím a o rozpoznávání propagandy paní Bednářová vykládat úplně jinak, její konstatování, že se veřejnoprávní médium nechová nezávisle a profesionálně, je doložitelné.

Pro mě nejproblematičtější částí výuky ze strany paní Bendářové je pasáž o jaderných zbraních na Ukrajině a konkrétní peněžní částce, kterou měla ukrajinská strany přijmout. Cokoli pedagog vypustí ze svých úst, měl by být schopen doložit.

Náměstkyně amerického ministra pro politické záležitosti, Victorie Nulandová, počátkem března 2022 řekla: „Na Ukrajině existují biologické výzkumné laboratoře. V současnosti se obáváme, že by je mohli ovládnout ruští militanti. Spolupracujeme s ukrajinskou stranou, abychom zajistili, že materiály biologického výzkumu nepadnou do rukou ruských sil.“ Nás všechny by mělo zajímat, čeho se výzkum v těchto laboratořích týkal – a co o něm věděla americká strana, respektive, zda na něm byla jakkoli zainteresovaná.

Mezi doporučené učební materiály se dokonce dostal článek silně ideologického a štvavého média Forum 24, v němž se mimo jiné praví, že zatímco „demokratický svět chce žít v míru, Rusko chce válku“ (slova Slovenského premiéra, E. Hegera). Samozřejmě si nikdo ani nedovolí ceknout o tom, že onen „demokratický svět“ osm let přihlížel vraždění civilistů na Donbase, včetně malých dětí. Či že neučinil nic, aby vyšetřil masakr v Oděse, kde byli zaživa upáleni nevinní lidé. To se do našich osnov evidentně nehodí.

Zatímco o ruských vojenských intervencích je zpracován obsáhlý materiál, obávám se, že o těch amerických (Irák, Libye, Sýrie ad.) se na našich školách příliš neučí. Stejně jako si nikdo nedovolí špitnout o tom, že Západ podporoval mafiána, teroristu a válečného zločince, Thaciho.

Kniha M. Nekoly, Operace Kondor, zřejmě rovněž nemá příliš vysoké šance stát se doporučenou literaturou pro naše žáky. Škoda. Dozvěděli by se totiž, jak za studenoválečné éry USA podporovaly v latinskoamerických zemích ty nejhorší režimy, jež si v mučení nezadaly s Hitlerovým Německem. Namátkou jmenujme režimy A. Pinocheta, R. Trujilla, H. Banzera či A. Stroessnera).

Osobně bych děti učil přemýšlet. Proto bych jim zadal slohovou práci, v níž by měly hledat argumenty protistrany a hrát si na obhájce V. Putina a jeho vojenské operace. Také bych je nechal mezi sebou debatovat, aby byly konfrontovány s odlišnými argumenty. Takto se totiž pěstuje dialog a rozvoj kritického myšlení.

Co dodat závěrem? Paní učitelka Bednářová údajně spáchala přečin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy. Ať se snažím sebevíc, důkazy pro toto tvrzení nenacházím.

Jestli by nás něco mělo děsit, potom fakt, že na mnohých školách jsou děti od nejútlejšího věku vychovávány k propagandě a fanatismu. Zatímco sledujeme mediální hon na paní Bednářovou, v tichosti se přešlo, jak jedna z učitelek reagovala na kresbu prvňáčka s motivem, jak zabít šéfa hnutí ANO a tehdejšího premiéra, Andreje Babiše. Malý školáček namaloval, jak snadno vyhodit Babiše do povětří. A od třídní učitelky dostal pochvalné razítko v podobě červeného zajíčka. Maminka dítka na sociální síti zdůraznila, že se se synem doma o politice nebaví, ale obrázek si prý nechá zarámovat:

„No já jsem mu mluvila do duše, jestli se ty vraždy hoděj do školy. Namítnul, že paní učitelka taky říkala, že se Babiše musíme zbavit. Politiku s ním neřeším, leda by mi četl mail, když jsem včera psala do VZP. Rám zvážím, obrázek samo uschovám.“ Učitelka, která žáčkům tvrdí, že je třeba se zbavit premiéra země (tehdy to nebyl P. Fiala), jistě propuštěna nebyla, natož aby stanula před soudem. Všichni vnímají ten obří dvojí metr v přístupu ke dvěma učitelkám?

Toto vše by mělo být v procesu s paní Bendářovou bráno v potaz. Hlavně by s ní však žádný politický proces probíhat neměl. Paní Bednářová je souzena za to, že se pokusila dětem ukázat, že neexistuje jen jediná správná pravda. A že by měly odpovědi hledat. Ne je přejímat z amplionů, které tu jsou pro jejich zformování určeny. Měla se vyvarovat některých chyb, měla být profesionálnější, ale to nic nemění na tom, že byla aspoň jednou z mála, kdo vybočil ze semknutého ideologického šiku novodobých inkvizitorů. Za to jí patří poděkování, ne trest.

Odmítněme tento proces jako hanebný a nespravedlivý. Spíše se zaměřme na náš vzdělávací systém, který se místo edukace zabývá manipulací a indoktrinací.